Došlo k tomu asi… v 18. století

13 18। 12। 2017
बाह्य राजनीति, इतिहास र आध्यात्मिकताको पाँचौं अन्तर्राष्ट्रिय सम्मेलन

Kalendář je velmi zajímavý vynález. S jeho pomocí lze měnit historii tak, jak je třeba. Je to, chtě nechtě, velmi nebezpečný nástroj v rukách progresorů (progresoři jsou ve vědecko-fantastické literatuře představitelé vysoce rozvinutých ras, mezi jejichž povinnosti patří podpora civilizací nacházejících se na nižší úrovni rozvoje. Termín byl vynalezen bratry Strugackými; pozn. překl.). A ti jej používají bez výčitek svědomí. Přesněji používali. Od té doby, co gregoriánský kalendář ovládl svět, nebyly pozorovány pokusy o jeho změnu, ale to může vypovídat jenom o jednom. Bylo dosaženo potřebného cíle a korekce zatím není nutná. Je pravdou, že je tady jedno „ale“…

V Izraeli se rozhodli, že jim tento cizí evropský kalendář není k ničemu a tak Židé klidně dál používají svůj vlastní, který je o 3761 let starší, než gregoriánský. To znamená, že teď v roce 2017 ukazuje ten jejich rok 5778.

Ve Vietnamu, Kambodži, Číně, Koreji, Mongolsku, Japonsku a některých jiných zemí Asie ale vůbec nepovažují za nutnost odečítat čas od nějakého určitého okamžiku. Jejich čas se dělí na „šedesátiletky“. Jeden šedesátiletý cyklus skončil a to je vše… Je to pryč, jde se dál a začíná nový odpočet z dalších šedesáti let.

V Číně a Japonsku byly kalendáře mnohaúrovňové. Jednotný kalendář začínal okamžikem vstupu na trůn nějakého významného císaře, ale paralelně s ním byl platný i druhý, který začal rokem vlády současného císaře.

V tomto vůbec neměli štěstí Indové. Ti mají doposud v každé provincii svůj vlastní kalendář, který je platný současně s kalendáři sousedních provincií, ale oficiálně platí i gregoriánský. Za nejposvátnější ale hinduisté považují kalendář vikram samvatský, který ale začal o padesát sedm let dřív, než gregoriánský.

Mayský kalendář vede svůj odpočet od konkrétního data a tím je 13. srpen 3113 př. n. l. Takové „nádherné“ datum z pohledu Evropana nemohlo nezrodit masu dohadů a insinuací (pomluvy, bezdůvodné nařčení, pozn. překl.) na toto téma, ale pro Maye číslice třináct nic neznamená. Je to prostě jenom číslo.

Arabové začali odpočet svého muslimského kalendáře 16. červnem 622 a mně se zdá mnohem víc „čestnější“ než křesťanský, který je uměle prodloužen minimálně o tisíc let.

No a nám nejbližší kalendář je samozřejmě ten „od stvoření světa“, který je o 5508 let delší než gregoriánský. Je nejstarší z dosud existujících a byl v paralelním vztahu s juliánských do roku 1918. Používal se nejenom v každodenním životě, ale i při datování státních publikací a dokumentů.

Osobně považuji všechny tyto systémy letopočtů za zcela pochopitelné, vysvětlitelné a v minulosti reálně existující na rozdíl od některých, které historici vepsali do učebnic post factum (dodatečně, pozn. překl.). Velmi pochybné se mi zdají takové kalendáře, jako jsou staroegyptský, starořecký, byzantský, starořímský a ten „od stvoření světa v hvězdném chrámu“. Právě ten prostě vůbec nikam nezapadá.

V Konstantinopoli a v Římě byl nejspíš používán systém indikce (patnáctiletých cyklů), který byl společně s křesťanstvím importován i na Rus. Nebyl jsem jediný, kdo dospěl k takovému závěru. Existují o tom dokonce i nepřímé odkazy v oficiální historické literatuře. V církevních knihách tento systém fungoval souběžně s kalendářem světským. Jeho hlavní nedostatek spočíval v tom, že podle dané indikce bylo třeba reálné datum vypočítávat. Pro získání indikce roku v eře od narození Krista (era, tedy první rok cyklu, je rok 3 př. n. l., नोट अनुवाद.) bylo nutné k danému roku přičíst číslo tři a výsledek vydělit patnácti. Zůstatek pak představoval hledanou indikci roku. Nulový zbytek znamenal indikci patnáct.

Celkově snad nikdo nemůže nic namítat proti tvrzení, že základem jakéhokoli z obecně přijatých systémů letopočtů je náboženský směr. Křesťanství je nejrozšířenější náboženství na světě, a proto není divu, že právě křesťanský kalendář se stal jednotný pro celý svět. A právě tady se setkáváme se zajímavým faktem. Podle oficiální historické verze se křesťanský kalendář objevil… čtyřicet pět let před narozením Krista! Ano. Je to přesně tak.

Tvrdí nám, že juliánský, stejně jako gregoriánský kalendář, který jej nahradil, se počítaly od narození Krista. A to potvrzuje tezi o tom, že svět nyní žije právě podle křesťanského náboženského kalendáře. Ale jak se tedy 1. ledna 45 př. n. l. mohl ještě před narozením Krista objevit juliánský kalendář?

Ve skutečnosti můžeme podobných chyb v oficiální historii napočítat stovky. Nyní se nám, dodatečně, dostává nesmyslných vysvětlení, která nic neobjasňují, ale situaci naopak jenom komplikují. Vezměme si například etymologii slova kalendář. Podle oficiální verze slovo calend z latiny znamená první den měsíce. Ale naši lidé tvrdí, že kalendář znamená Dar Koljady. Nemám nic proti těmto verzím, ale nevěřím ani jedné, ani druhé. Beru to na vědomí…, ale nic víc.

Domnívám se, že toto vše jsou plody globální falzifikace, kterou roztočili koncem 18. století. Právě tehdy, kdy na nepopsaném listu dějin začal proces vytváření celé historie, národních kultur, jazyků a států v jejich současném pojetí. Můžeme jasně vysledovat i hlavní osobnosti podílející se na této falzifikaci:

Kateřina II. vytvořila mýty o Petru I. i o Rusi,

Voltaire formoval Evropu,

Shakespeare vytvářel anglosaský svět.

Nejedná se o chybu. Když mluvíme i Shakespearovi, mám na mysli jeho (ale spíše jejich) divadelní hry, které tou dobou hrály roli současného Hollywoodu.

Tak či onak, bez širokého rozšíření tištěných děl není možné dosáhnout toho, co máme nyní. Jedná se o více méně důvěryhodná svědectví, která se objevila ne dříve, než ve druhé polovině 18. století. Právě tehdy svět poznal starořeckého Platona, Hérodota a Archimeda. Právě tehdy se všichni seznámili s dnes nejpopulárnějšími mýty, včetně těch o Alexandru Makedonském a Trojské válce. Do tohoto období spadají i dokumenty, jež obsahují podezřelé fragmenty, pro které musí vědci horečnatě hledat vysvětlení.

Tady nás přivádí k vytržení doslova všechno! Hlavním je to, že v 17. století byl oficiálním jazykem u dvora knížete (ne krále!!!) ve Stokolne (sto kůlů?) ruský jazyk (dle všeho má autor na mysli krále Karla XI., který vládl ve Stockhlomu až do své smrti v roce 1697, pozn. překl.). Šokujícím je také písemná forma měsíce nojabra. To není november. Je to novomirie. Švédové z nějakého důvodu nepočítali letopočet od narození Krista, ale od vtělení Boha Slova. A Slov, jak už nyní mnozí ví, je oním prvotním Bohem Slovanů, kterého také nazývali Rodem. Dnes jsou zmínky o něm pečlivě vymazávány, aby nikdo nepochopil smysl prvních řádků Bible: „Na počátku byl Slov. A Slov byl Bůh.“ Mně se nicméně podařilo shromáždit celou sbírku citátů z knih a nápisů nejenom z fresek, ale i ze zvonů, kde je tento bůh zmiňován.

A teď data… Srovnejte, jak je napsána číslice 1 dole a velké písmeno I v horní části stránky. Jsou identické. Historikové říkají, že to prostě pochází z ekonomie. Proto, aby tiskaři nemuseli odlévat literu s číslem 1, nahradili ji písmenem I. Nešlo by o nic, kdyby nebylo další ALE… Připusťme, že ti, kteří se nám to snažili vysvětlit, mají pravdu. Jak tedy ale vysvětlí jiné písemné varianty dat?

Takových příkladů může každý najít stovky. Před trojmístným číslem se vždy nachází buď písmeno J, nebo I. Je to nejspíš díky prvnímu jménu člověka, kterého nazývali Ježíš – Iisus nebo také Jisus. Není co dodat. Tady máte „tisíc let středověké temnoty“, kterou se historikům prostě nedaří zaplnit událostmi. Ty roky jednoduše neexistovaly. Když ve Stokolne zemřel Kníže Karel, psal se rok 697 od vtělení Boha Slova (narození Krista). To znamená, že se jedná o 7. a ne 17. století. A Slované vůbec nejsou Slave´s, ale SlOvané, kteří věděli, kdo je to Bůh Slov. Někdo se tomu vysmíval, někdo to ve svém ignorantství přeložil z ruštiny doslova a vzniklo abrakadabra: „Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo Bůh.“

Dokonce i z evropské Bible bylo ještě donedávna možné se dozvědět mnoho zajímavého. Například to, kým byl evangelista Jan. Tady je úryvek z Ostromirova evangelia:

Překlad třetího řádku: „Byl člověk poslán od Boha. Jméno jeho bylo Ivan.“ Jaký Ivan? Není to ten kněz Jan, který byl pravou rukou Čingischána?

Fragment mapy Danily Kellera z roku 1590.

 

Z oficiálních zdrojů se dozvídáme: „Kněz Jan, v ruské literatuře také nazýván jako car pop Ivan, je legendární vládce mocného křesťanského státu ve Střední Asii. Místo, kde se toto carství nacházelo, stejně jako jeho osobnost i epocha je v četných povídkách a svědectvích v různých jazycích různě interpretována. Někdy ukazuje na reálné, jindy zase na vymyšlené osobnosti, přičemž nezřídka zachází do fantastických podrobností.“

Co z toho vychází? Je jasné, čí zvonice stojí v Moskevském Kremlu a co znamenají Car Dělo a Car Kolokol. Vždyť i Ivana Čaje nazývali Carem čajem. Dokonce o něm existuje i legenda, podle které Ivan Veliký seděl u ohniště s kotlem, ve kterém se vařila voda, a Veles shodil z nebes listy rostliny přímo do ní. Ivan ochutnal to, co z toho vzniklo a pak pil tento čaj každý den. Od té doby se tato bylinka lidově nazývá Ivan Čaj nebo Car Čaj.

Z toho všeho vyplývá, že společně s kalendáři jsou měněny celé epochy. Obnovit důvěryhodná svědectví o nich je krajně složité, ale o něčem jsme schopni se dovtípit. Jednoduchý příklad: vezměme symbolický, „kulatý“ den v kalendáři, sedm tisíc let od stvoření světa. Převeďme ho na současný kalendář, a co vidíme? Rok 1492. Ten rok, ve kterém byl jako by objeven Nový svět. Co vlastně bylo objeveno? „Všechno je jasné“, říkají historici, „Kolumbus objevil Ameriku.“

Skutečně? Tak proč se Nový svět nejmenuje Christoforie? Možná, že s tím Kolumbus nemá vůbec nic společného, pokud vezmeme do úvahy, že jeho jméno se více hodí jako operativní pseudonym, nebo jako hodnost důstojníka generálního štábu. Vždyť Cristóbal de Colomb (Kryštof Kolumbus) doslova znamená „Člověk nesoucí světlo a stavící pilíř“ (v ruštině je pilíř kolona, pozn. překl.). Tedy „kolonizátor, nesoucí kulturu divochům“. A je to náhoda, že jde o rok 7000?

Vezměme si jiné datum. Také tak „hezké“, ale toto je z juliánského kalendáře. Jde o rok 1700. Čím je toto datum významné? Tím, že právě v tomto roce se Rusko zřeklo 5508 let své vlastní historie. Zřeklo, nebo to bylo zakázáno? Pokud je zavedení juliánského kalendáře v Rusku „zásluha“ Petra I., pak proč tu do začátku 20. století paralelně existovaly dva systémy letopočtů?

A vůbec… Petra nám představují jako nelítostného rusofoba a vyznavače všeho západního. Tak proč ale celý svůj život bojoval výhradně se západem? Za Kateřiny II. vše bylo právě naopak. Ta bojovala s Tartarií, ale ne s Evropou. A všechno, co víme o Petrově epoše, čerpáme ze zdrojů spadajících do období Kateřiny Veliké. A jak už jsem říkal dříve, právě ona je zakladatelkou „ruského světa“ v jeho současném pojetí. Dokonce i svůj pruský jazyk použila jako vzor pro celé Rusko. Ano. V Rusku se dnes mluví pruským dialektem ruského jazyka, který byl Kateřině vlastní a který se následně díky úsilí Děržavina, Puškina, Gogola, Čechova, Dostojevského a Tolstého, stal jediným vzorovým ruským jazykem. Ukrajinský a běloruský dialekt se vydaly „svou vlastní cestou“, dokud se snažením bolševických ideologů nezměnily na jednotlivé národní jazyky.

Takže s Petrem to není zase tak jednoduché. Vypadá to, že eurofila z něj udělali již za Kateřiny, která také byla vášnivou eurofilkou, a svedla na něj všechny hříchy i všechny hrdinské činy současně. Pokud je to tedy tak, pak se nevyhnutelně vnucuje myšlenka na to, že za důvěryhodné poznatky o historii můžeme považovat jenom ty, které nenesou známky úprav a také ty, které se dochovaly z počátku epochy masového rozšíření knihtisku.

Od té doby se úroveň možné falsifikace hodně ztížila. Není možné naráz zničit, nebo zaměnit desítky tisíc publikací, uložených ve skříních a půdách na obrovském území. Proto asi záměna kalendáře, používaná jako způsob manipulace s masovým vědomím, přestala být aktuální. Nahradily jej nové technologie, daleko účinnější a efektivnější. Ale… Je dokonce hrozné pomyslet na to, co se stane, pokud najednou zmizí internet…

Na chvilku si představte, že se dochovala jenom tištěná vydání a veškerý elektronický rozum zmizel a prostě neexistuje… Tak… Můžete si číst třeba stará vydání časopisu „Murzilka“ (dětský časopis, který je určen dětem od 6 do 12 let, obdoba naší Mateřídoušky, pozn. překl.)… či se znovu pokusit vynalézt kolo…

 

Kadykchanskiy

समान लेखहरू